SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ V NEDOMICÍCH

Vznikl na ustavující schůzi 1. března roku 1889 – s působností též v Ovčárech, které byly tehdy osadou politické obce Nedomíce. Zakládajícími a činnými členy byl : Josef Svoboda čp. 27, Josef Hadrbolec čp. 16, Jan Štanfest čp. 17, Josef Kratochvíl čp. 55, Václav Fabián čp. 31, Václav Kettner čp. 47, Václav Zalabák čp. 25, Václav Vagner čp. 4, Ludvík Pick čp. 48, Václav Fabián čp. 26, Josef Štamfest čp. 41, Josef Fabián čp. 6, Josef Macháček čp.54, Václav Stránský čp.32, a František Palička čp. 50. Všech těchto 19 prvních členů žilo v Nedomicích, aby v případě požáru byli schopni – jako obyvatelé jedné obce – co nejdříve se shromáždit. Kromě toho zde bylo 44 přispívajících – a z nich 17 občanů žilo v Ovčárech.

Prvním velitelem sboru se stal starosta obce Josef Svoboda čp. 27, jeho zástupcem Josef Hadrbolec čp.16, který se potom v roce 1892 ujal vedení sboru jako velitel.

Aby mohl sbor plnit své poslání, bylo nutno opatřit stříkačku a ostatní výzbroj a výstroj. K tomu bylo zapotřebí peněz. Činní členové proto platili roční příspěvek 1 zlatý a přispívající 20 krejcarů až 1 zlatý. Mimo vlastních prostředků nový sbor získal povinný příspěvek z obecní pokladny a pak příspěvky z okolních obcí: ze Všetat 11,10 zl., z Přívor 17,40 zl., ze Dřís 26,40 zl., z Kozlů 5,60 zl., z Tišic 4,20 zl. a z Chrástu 5,10 zl. Zemská hasičská jednota v Praze jim přispěle částkou 120 zl.

Mimo to nedomští hasiči dostali ještě značnou částku darem od tehdejšího mecenáše obce a rodáka JUDr. Václava Štamfesta, advokáta ve Vídni. Stříkačku pořídili u firmy Plzáková v Praze za 162,90 zl., za hadice dali 50 zl., krejčímu Nápravníkovi ve Všetatech za stejnokroje dali 96,90 zl. atd.

Dvouproudová stříkačka, u které mohlo součastně pumpovat až 16 lidí,  se ukázala být výkonnou. První příležitost zasáhnout při požáru dostali 11.srpna 1889 a to v až v Neratovicích. Hořela tam Šárova usedlost. I když vzhledemk velké vzdálenosti, zásah nedomských hasičů asi nebyl rozhodující,poněvadž stříkačku taženou koňmi dojeli k požáru dosti pozdě – hadice přeci namočili . . .

Prvního zásahu doma se dočkali 4. května 1890, když hořel domek pana Josefa Štamfesta v Ovčárech čp. 77.

V roce 1900 přistavěla nedomská obec u obecního domku hasičskou zbrojnici. Svému účelu sloužila až do roku 1960, kdy Nedomíce byly připojeny k Ovčárům a nedomský hasičský sbor se rozešel.

Hasičský sbor Nedomíce zasahoval nejméně v 82 případech (v létech 1889 – 1960) – 17x v Nedomicích, 28x v Ovčárech a 37x v okolních obcích . . .

SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ V OVČÁRECH

Ovčáry, ačkoli byly od roku 1924 samostatnou obcí, neměly dlouho svůj hasičský sbor. Jak je vidět z výše uvedených dat požárů, zasahovali v Ovčárech i po roce 1924 nedomští hasiči. Až v roce 1941, na přímý příkaz tehdejšího okresního úřadu v Brandýse nad Labem, byl 5. ledna v hostinci pana Šibravy čp. 23, založen hasičský sbor. Je velice zajimavé, že do něho vstoupilo i celé tehdejší obecní zastupitelstvo.

Prvním starostou byl zvolen František Fabián čp. 61 a velitelem Josef Mádl    čp. 149.

K vybavení hasičského družstva výzbrojí a výstrojí, hlavně pak ke koupi motorové stříkačky bylo také třeba peněz. První ples ovčárských hasičů           16. února 1941 vynesl 2100 korun, od obce Ovčáry nový sbor dostal 600 korun.Honební spolek přispěl 500 korun a kampelička v Ovčárech 1000 korun. Hospodářská záložna v Brandýse nad Labem 100 korun. Zemská hasičská jednota v Praze poskytla subvenci 8000 korun. Ani tento slušný základ bohužel nestačil. Vždyť jen stříkačka o síle 50 HP (k) a výkonu 1600 l/min., kterou začátkem roku 1942 dodala pražská firma Eber – stála 34500 korun. Chybějící částku si tehdy hasiči vypůjčili u kampeličky v Ovčárech a dluh potom spláceli z výtěžků kulturních a společenských podniků.

Stříkačku, výzbroj a výstroj uložili prozatím v přístavku u Batelů čp. 43. Bylo velikou starostí velitele Josefa Mádla postavit vhodnou hasičskou zbrojnici. Snaha postavit ji pochopitelně blízko vodního zdroje (obecního rybníka) měla úspěch až teprve po několika pokusech – díky porozumění paní Rasálie Polívkové čp. 15, která hasičům postoupila kousek své zahrádky. Zde pak  byla v roce 1947 postavena dnešní hasičská zbrojnice. Sbírka občanů na ni vynesla 13445 Kčs. Vlastenecko-dobročinná obec baráčníků v Ovčárech darovala 5000 Kč. Všechnu práci na stavbě však vykonali svépomocí sami hasiči a při slavnosti „Májí“ 23. května 1948 byla zbrojnice předána do užívání.

To již ovčárští hasiči měli za sebou první praktické zásahy. Je pravdou, že jim dlouho nenaskytla příležitost, aby vyzkoušeli co se naučili, aby vyzkoušeli svou pohotovost a zručnost u požáru. Teprve 26. října 1946 vyjeli nákladním autem pana Josefa Dolanského čp. 57 k požáru dřevěných ubytoven ve Spolaně.

 I  oni tehdy měli křest ohněm shodou okolností v Neratovicích – jako nedomští hasiči před 57 léty . . .

Doma poprvé zasáhli 20. února 1947 při požáru domku čp. 24 paní Kochleflové u rybníka – tehdy po pěti létech své působnosti.

Celkové poměry ve společnosti se však zásadním způsobem změnily.

 

Ruku v ruce se začátky a postupem budování socialismu měnily se i funkce požární ochrany. Hlavním úkolem se nyní stala důsledná prevence, včasné odstraňování příčin a předcházení požárům. Již nejen hasit, ale především požárům předcházet ! ! !

Hasiče bylo nutné změnit na požárníky. A tak dosavadní sbory dobrovolných hasičů i v Ovčárech a Nedomicích byly od roku 1952 přebudovány místní jednotky požární ochrany, schopné plnit své úkoly na úrovni doby. Znamenalo to měnit vědomí lidí, budovat jejich vztah k socialistickému majetku, na principu dobrovolnosti učit je novým metodám práce – včetně ovládání nové, lepší techniky.

V roce 1960, když byly obce spojeny v jednu se sídlem MNV v Ovčárech, přestala pracovat Místní jednota požární ochrany v Nedomicích. Sbor se rozešel, aniž by ho někdo likvidoval. Nedomští požárníci, kteří po léta obětavě zasahovali do bojů s požáry doma i v širokém okolí a při tom vyvíjeli i bohatou společenskou a kulturní činnost – se rozešli bez příkazu, bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Požární zbrojnice v obecním domě čp. 10 byla v roce 1962 změněna na obytnou místnost  k sousedícímu bytu.  Motorovou stříkačku přemístili do kůlny domu čp. 52 v Nedomicích a později do Ovčár čp. 30.

Ovčárská jednota převzala tedy protipožární péči o obě části obce. V roce 1969 získala od Okresní požární inspekce v Mělníku nákladní automobil Tatra 805, který byl upraven pro potřebu požární praxe a k němu novou motorovou stříkačku PPS 12 na dvoukolovém podvozku s motorem Škoda 1200. Svou motorovou stříkačku PS 8 uložili na nosítka, aby jí bylo možné převážet na korbě zmíněného požárního vozidla. V obci byly celkem dvě provozu schopné stříkačky. Díky změněným společenským poměrům a důsledné požární prevenci byly však požáry v Ovčárech a Nedomicích cca od roku 1960 vzácností a vyskytovali se velice zřídka.

V květnu 1960 blesk zasáhl stodolu hospodářství čp. 61 v Ovčárech, patřící starostovi sboru panu Františku Fabiánovi. Po šesti létech blesk zapálil krov  kulturního domu, ale požár byl likvidován ručními hasícími přístroji. K požáru skladu samovznícením píce došlo v srpnu 1966 v areálu kravína JZD v Nedomicích. Požár byl likvidován bez většího zásahu. Účinně ale požárníci zasahovali v říjnu 1966 při požáru hospodářství u Svačinů, Ovčáry čp. 22.  

Dále hořelo v dubnu 1969 u paní Pickové v Nedomicích čp. 48, kdy začalo hořet od elektrické žehličky – zasáhli sousedé ještě před příjezdem požárníků. K dalšímu požáru, o kterém se zmíňuje obecní kronika, došlo 31. března 1986 ve štítě neobydleného domu pana Venclíka v Ovčárech čp. 72 . . .

KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ ŽIVOT V HISTORII

Sbor dobrovolných hasičů v Nedomicích byl v roce 1889 vůbec prvním spolkem v obou naších obcích a připadla mu tedy hned od začátku významná úloha i v místním a společenském životě.

Založena byla vlastní hasičská knihovna, v níž se brzy shromáždila řada dalších dobrých knih a ty pomohly oživit čtenářskou potřebu v obci. Knihy hasičské knihovny – spolu s pozdější knihovnou sokolskou – se staly v roce 1919 základem veřejné obecní knihovny . . .

Dne 17. února 1901 se hasiči pokusili sehrát i divadlo a v této činnosti potom pokračovali s úspěchem ještě řadu let . . .

Po založení sboru v roce 1889 uspořádali taneční věneček, který měl pomoci obohatit pokladnu a 12. ledna 1890 připravili svůj první hasičský ples. Hasičské plesy se potom pořádaly každoročně a staly se a dodnes jsou významnou společenskou událostí v našich obcích.

Kulturní a společenská aktivita hasičů sice doznala časem různých proměn, mimořádný význam však měla zejména v létech okupace. Mnohá divadelní představení a další akce v té zlé době byly pořádány sice i se záměrem získat finanční prostředky (na zaplacení stříkačky v Ovčárech apod.) a jejich tituly dnešnímu občanu už téměř nic neříkají – jejich význam však byl nesporný. Pomáhala sice leckdy jen na chvíli od tíživých starostí, hlavně však upevňovala národní sebevědomí, demokratické cítění a odpor obyvatel našich obcí proti fašistické kultuře a ideologii . . .

Třetí a opět slavné období podílu hasičů a požárníků spadá do poválečných desetiletí. K plesům přibyl vždy v březnu dětský karneval a v květnu májová veselice se stavěním májí.